Dřevostavby

Dřevostavby z ekopanelů "Martina"

Ilustrační foto dřevostavby „Martina“ z naší nabídky. Tato dřevostavba z ekopanelů je nabízena od 2 149 900 Kč.  Více se dozvíte zde:
Prohlédněte si také naši nabídku dalších dřevostaveb zde:

Dřevostavby patří k aktuálním trendům pohodlného, úsporného a komfortního bydlení. Dávno neplatí, že se tradiční materiál, jako je dřevo hodí pouze na stavbu chatek, přístřešků nebo altánků. Přesto je jejich podíl na domácí výstavbě stále minimální. V porovnání se sousedními zeměmi jako je Rakousko a Německo až zanedbatelný. Důvodem může být obecná nedůvěra v dřevěné konstrukce, přestože veškeré mýty byly mnohokrát vyvráceny.

U stavby dřevostaveb se jedná o suchou výstavbu. Samotná stavba je tudíž velmi rychlá a technologicky nenáročná (je možno pracovat i v zimě) . Také dopravní nároky na dodávku materiálu jsou nízké. Dřevo je přírodním materiálem. Jako jediný stavební materiál má pasivní bilanci CO2, což znamená, že během své existence více tohoto skleníkového plynu absorbuje než vyprodukuje (započítána je i produkce spjatá s úpravou dřeva a jeho následném využití, například jako konstrukčního materiálu) . Navíc je to materiál plně obnovitelný. Dřevostavby lze tedy do jisté míry považovat za stavby ekologické. Obavy investorů z technických vlastností dřeva nejsou opodstatněné. Dřevostavby musí splňovat veškeré technické normy (tepelná technika, protipožární bezpečnost, akustika, životnost konstrukce, atd.) a ve výsledku mají plně srovnatelné vlastnosti se stavbami z jiných materiálů nebo je i předčí. Hlavní nevýhodou je nutná větší pozornost věnovaná projektu stavby, tedy vhodně zvolená technologie s vyřešením všech detailů po konstrukční stránce. Na funkčnost a především životnost dřevostavby má totiž správný návrh a bezchybné provedení stavby hlavní vliv. V tomto ohledu se vyplatí přenechat tuto práci odborníkům a nepouštět se do stavby svépomocí, pokud si nejsme stoprocentně jistí, že problematice dřevostaveb opravdu rozumíme. Především oblast vlhkostního režimu stavby (difúze vodních par a zamezení jejich kondenzaci v konstrukci), a sní spojené tepelně technické vlastnosti stavby vyžadují opravdu kvalitní řešení.

Dřevostavby rozdělujeme na:

Dřevostavby rozdělujeme do pěti tipů, jenž každá jinak vypadá, jinak se staví a pochopitelně se vyznačuje odlišnými vlastnosti.
montované z panelů z masivu

Nejnovější stavební technologií používanou v montovaných dře­vostavbách je použití panelů z masivu. Jako u jiných montovaných domů i zde jsou panely masivního dřeva již předpřipravené z výroby. Z nich jsou budovány masivní bloky, které vytvářejí nosné konstrukce stěn a stropů. Tento technický postup tak spojuje jak výhody masivní roubenky, tak levných a rychle stavěných montovaných sendvičových dřevostaveb, dvou nejrozšířenějších typů dřevostaveb v České republice. Nejčastěji se zatím tohoto konstrukčního postupu užívá pro realizaci dřevostaveb, které můžeme zařadit mezi moderní a odvážné architektonické kreace.

Masivní stavba je vlastně charakteristická tím, že nosné stěny jsou zhotoveny z řeziva masivního průřezu. Tyto stěny pak vzájemným skládáním, vrstvením a lepením mohou vytvářet různé tvary objektu. Výsledkem je, že celá stěna, popř. strop, je tvořena jen masivním dřevem. Z bezpečnostních důvodů je na zdi dodána tepelně-izolační vrstva. Izolace se tedy pokládá zvnějšku konstrukce, a proto mluvíme o tzv. vnějším izolačním systému.

Výhody a nevýhody dřevostavby:

Díky své pevnosti jsou montované dřevostavby z masivu vhodné jako vícepatrové budovy, včetně domů bytových. Oproti roubenkám mají moderní vzhled i lepší izolační vlastnosti. Výhodami masivních stěn je i dobrá schopnost vyrovnávat rozdíly teplot a vzhledem ke své vzduchotěsnosti jsou více než příhodné jako možné budoucí pasivní domy. Nelze pominout také nezpochybnitelnou vyšší trvanlivost masivních stavebních dílců.

Kvalitní masivní dřevo bude pro nás v porovnání s lehkými montovanými dřevostavbami představovat mnohem vyšší výdajovou sumu. Stejně tak přináší panely z masivu nevýhody v podobě vyšších nároků na kvalitní řemeslnickou práci, vyšších transportních nákladů a potřeby těžké mechanizace na stavbě.

rámové ( sloupkové ) konstrukce z fošen a hranolů

Výstavba dřevostaveb systémem sloupkové nebo rámové konstrukce je velmi tradiční a rozšířená.

Ve srovnání se sendvičovou konstrukcí je mnohem variabilnější. Nosná konstrukce dřevostavby se skládá z dřevěné tyčové kostry a z pláště, který stabilizuje kostru usazenou do obdélníkového rámu. Plášť je vytvořen z desek na bázi dřeva a přenáší vodorovné zatížení (vítr, výztužné síly), zatímco tyčový skelet vyrovnává zatížení svislé (střecha, mezipatrové stropy). Samotná stavba probíhá tak, že prostřednictvím na míru nařezaných fošen nebo hranolů a s pomocí hřebíků a plechových spojek se zadaná konstrukce postaví. Do ní se vkládá izolační materiál a v posledním kroku dochází k obkládání stěn. Tento plášť bývá tvořen dřevovláknitými deskami, překližkou nebo sádrokartonem. Opláštění se provádí z vnitřní i vnější strany zdí. Typické jsou pro tento typ konstrukce malé vzdálenosti mezi jednotlivými sloupkovými prvky a jejich relativně malý průměr. Zajímavostí je, že se pro celou stavbu obvykle používají fošny nebo hranoly jednotného profilu. Taková dřevostavba může být k nerozeznání od zděné budovy, v porovnání s ní je poměrně lehká a rychlá, stavební materiál se snadno transportuje a není potřeba těžkých strojů při konstrukci. Oproti sendvičové konstrukci je více práce přímo na staveništi. Proto musíme počítat pro stavbu s delší dobou. Pracnější a náročnější práce zvyšuje nároky na dovednost tesařů a tím i výslednou cenu celé dřevostavby.

skeletový systém z trámů

Pro skeletové dřevostavby je charakteristická mohutná nosná konstrukce vytvořená z dřevěných tyčových prvků (většinou z lepeného dřeva). Skeletové konstrukce se na našem území používaly původně především při stavbě průmyslových objektů, protože jejich postavení nevyžaduje příliš svislých podpěrných prvků v půdoryse. Materiálem byl ovšem většinou železobeton, popř. ocel.

Poslední doba je však svědkem toho, jak se skeletová konstrukce začíná ve velké míře používat i pro bytovou výstavbu v oblasti dřevostaveb. Architekti nejsou omezení nutností dělit vnitřní otevřený prostor dřevostavby nosnými prvky, jelikož jejich počet stačí oproti sloupkové konstrukci minimální. Vytvářejí se tak prostorné plochy v rámci obvodového pláště. Nosnou funkci totiž má přímo skelet, přesněji řečeno bodově zasazené sloupy, protože samotné stěny jsou nenosné a plní roli ochrannou a výplňovou. Tato vlastnost nám umožní mít například na domě rozsáhlé zasklené plochy.

Pokud se rozhodneme pro dřevostavbu ze skeletového systému, máme na výběr pět typů konstrukce: sloup a dvojitý nosník, dvojitý sloup a nosník, sloup a přilehlý nosník, nosníky uložené na sloupech a vidlicový sloup. Sloupy po dostavění domu plní klíčovou úlohu i ve vnitřním členění interiéru, a ze stejného důvodu se nechávají viditelné i trámy.

Výhody a nevýhody:

Plusy tohoto typu konstrukce jsou velká kompoziční volnost a možnost variabilního řešení půdorysu, všeobecná vhodnost pro vícepodlažní dřevostavby, odolnost vůči vysokému zatížení, jednoduchá eventuální přístavba a v neposlední řadě i příjemné prostředí vnitřku domu díky viditelným trámům.

Musíme si však při skeletové variantě dřevostavby uvědomit i její zápory. Ty především souvisejí se stádii přípravy a stavby samotného domu. V těchto fázích je velice důležité harmonizovat plán stavby s daným skeletovým typem, včas zajistit specializovaného odborníka na nosné konstrukce a později také pozorně dohlížet na práci tesařů. Navíc si musíme třeba oproti sendvičové konstrukci vyhradit na výstavbu významně více financí.

roubenky a sruby

Dřevo je bez diskuse jedním z nejstarších používaných stavebních materiálů. Odpradávna bylo využíváno ke stavbě obydlí po celém světě. Postupem času se vyvinul druh dřevostaveb, které se nazývají srubové. Srub představuje vlastně masivní dřevostavbu, která je postavena za pomoci roubení vodorovně kladených trámů či klád. Technologie stavby srubových domů byla stále zdokonalována a vylepšována, díky čemuž vzniklo i několik specifických typů dřevěných domů s dlouhou životností. Ta může dosáhnout u srubové stavby i daleko přes 200 let. Původně se pracovalo pouze s loupanými kulatinami, postupem času se přidávalo tesařské práce a konstrukce byly sofistikovanější. Na klády přibyly drážky a pera a trámy mohly být i hraněné. Zkušenosti se předávály z generace na generaci. Tradiční způsoby stavby byly a jsou doposud používány v oblastech s dostatkem kvalitního dřeva, především z jehličnatých stromů. Srubové stavby proto vzkvétaly především v severských zemích, v nichž mají také původ nejznámější typy – kanadský srub a finský dům (srub). Ani naše země však nezůstala zahanbena. V horských oblastech byly tradiční lidové dřevěné roubenky, nazývané taky dřevěnice či roubenice. V oblastech, kde bylo méně dřeva se pak objevovaly hrázděné domy.

Roubenky a sruby dnes:

Dřevu, jako stavebnímu materiálu, se v poslední době vrací důvěra a prožívá renesanci. Znovu jsou objevovány jeho výhody. Velmi ceněné jsou nízké náklady na stavbu ze dřeva, rychlost realizace, ekologičnost a možnost suché stavby za každého počasí. Další výhody plynou z vlastností dřeva. Dřevo dýchá, pohlcuje pachy a udržuje ideální vlhkost vzduchu uvnitř stavby. I jeho nízkých akumulačních schopností se dá dnes s výhodou využít a není problém stavět sruby, roubenky a obecně srubové stavby v nízkoenergetickém standardu. Jednou z nejvýraznějších předností masivních dřevostaveb je jejich vzhled. Dřevo jako přírodní materiál působí velice esteticky a příjemně. Ať už moderní srubové domy či repliky historických roubenek dokáží vytvořit dokonalou symbiózu s krajinou. Na závěr se nelze nezmínit o některých pověrách, které srubové domy i dřevostavby obecně provázejí. Srub ani roubenka rozhodně nemusí být provizorní stavbou a může vydržet přes několik generací. Hořlavosti dřeva se také obávat nemusíme. Moderní technologie dokáží zaručit až výjimečnou odolnost vůči požáru.

montované ze sendvičových panelů

  Rychlý, efektivní a ekonomický systém pokládání izolovaných střech a stěn spojený s výstavbou montovaných objektů, anebo s jejich rekonstrukcí a zateplováním.

    Výborné tepelně izolační vlastnosti tvrdé PUR pěny, dlouhá životnost, bezúdržbový provoz.

    Vnější povrch panelů je z ocelového, pozinkovaného, lakovaného plechu s různým typem profilace panelů pro stěnu a střechu, anebo z bitumenové lepenky pro střechy s malým spádem. Vnitřní povrch panelů může být alternativně z několika druhu materiálu: lakovaný plech, Al folie s výztuhou, sklolaminátová folie, zvukově-izolační vrstva, anebo bitumenová lepenka. Od použitého materiálu se odvíjí i konečná cena, a vhodnou volbou materiálu lze významně cenu celé dodávky ovlivnit.

    Podle druhu povrchu se panely mohou použít v různém prostředí, mimořádně i v zemědělství a v agresivním prostředí pro chov zvířat.

Designed by Edinburgh Taxi