Zelené střechy

Krása zelené střechy

Krása zelené střechy

Zelené střechy minimalizují návaly při odtoku dešťové vody, prodlužují životnost hydroizolace střechy a zlepšují tepelně izolační parametry střešní konstrukce. Kromě těchto technických vlastností mají vliv na zlepšení mikroklimatu, zachytávání prachu a nečistot z ovzduší, na zajištění ochrany proti sání větru na střechách a také na zvýšení požární odolnosti. Díky dobrému pohlcování hluku ve vegetaci se snižuje hladina hluku v zástavbě.

Extenzivní zelené střechy však vyžadují odborný návrh skladby střechy, který musí vycházet z provozních podmínek objektu. Tyto faktory ovlivňují návrh a ochranu tepelné izolace.

Popis a význam vrstev zelené střechy

 Důležitými vrstvami ve skladbě vegetační střechy jsou:

 hydroizolační vrstva – tvoří ji modifikovaný pás nebo speciální fólie; jejím úkolem je chránit jednotlivé vrstvy střešního pláště a konstrukci před povětrnostními vlivy, hlavně před pronikáním vody, vlhkosti a větru;

 tepelná izolace – zabezpečuje tepelně izolační vlastnosti konstrukce střechy;

 lepicí vrstva – zabezpečuje fixní polohu tepelné izolace;

 kotvicí prvek – zabezpečuje přenos zátěže vnějších sil (vítr) do nosné konstrukce střechy;

 parozábrana – omezuje přestup vodní páry a tvorbu kondenzátu v tepelné izolaci; musí být z pevné fólie s velmi nízkou difúzí;

 nosná konstrukce střechy – obyčejně ji tvoří železobetonová deska nebo ocelová konstrukce.

Při osazování zelených střech se užívají hlavně dva druhy ozelenění:

Intenzivní: zahrnuje křoviny, dřeviny a travnaté plochy. Tato realizace je možná pouze na rovných střechách s tloušťkou substrátu 30 cm a více. Nutností je pravidelná závlaha a dávky živin. Mohou sloužit i k pobytu a relaxaci lidí.

Extenzivní: způsob ozelenění využívá substrát do tloušťky 15 cm, nevyžaduje umělou zálivku ani přidávání živin. Vytváří kompaktní rostlinnou přikrývku. Vegetace je tvořena,

  – hlavně  a , které odolávají suchým podmínkách a mrazu.

Přesto že domů se zelenými střechami přibývá, stále působí exoticky a přitahují k sobě pozornost. Zelená střecha neplní pouze funkci estetickou, ale pozitivně ovlivňuje mikroklima v nejbližším okolí a v interiéru domu zvyšuje tepelnou i zvukovou izolaci, pomáhá pročišťovat vzduch, v některých případech ji můžeme využívat jako zahradu. Navíc výrazně prodlužuje životnost střechy. Je-li vrstva zeminy alespoň 3 cm, střecha nehoří a je považována za požárně odolnou. Střecha s 10-ti cm vrstvou zeminy propustí pouze 30% srážek, zbytek je zadržen a odpařen.

-3-6 cm předpěstované koberce trávy, mechy

-6-15 cm skalničky, trávy, které se sejí přímo na střeše

-15-30 cm odolné druhy plazivých dřevin

Zelené střechy

I takhle „živá“ může být zelená střecha.

 

 

 

 

 

 

 

Pro inspiraci přinášíme několik základních, nenáročných a odolných druhů, které můžeme na střechy vysávat i vysazovat.

-z travin jsou to menší suchomilné druhy např. z rodů kostřava, lipnice, psineček, strdivka, sveřep a další.

-ze sukulentních rostlin netřesky, nebo rozchodníky a menší druhy mrazuvzdorných opuncií. Rozchodníky můžeme vysévat, ale také stačí rozhodit na substrát jejich nasekané výhonky.

-můžeme vybírat i ze suchomilných bylinek a trvalek, jako je např. mateřídouška, šalvěj, levandule, jestřábník, mochna, hvozdík, menší druhy česneku, divizna a mnohé další.

Kromě vysazených druhů se na střeše většinou samy uchytí i další rostliny, jejichž semena či výtrusy tam přinese se substrátem, nebo se na střechu dostanou náletem, díky ptákům a podobně. Jsou to různé mechy a lišejníky, traviny, bodláky, hluchavky a řada dalších. Pokud nám na druhovém složení nijak zvlášť nezáleží a chceme mít zelenou střechu hlavně zcela bezúdržbovou, necháme i nálet volně rozrůstat. Postupem času se méně odolné druhy zredukují a na střeše se vytvoří přírodní biotop přizpůsobený konkrétním místním podmínkám, který zdárně poroste i bez naší péče a bude přesto vypadat pěkně.

Před zakládáním střešní zeleně se musí:

 zohlednit nosnost konstrukce,

 zabránit prosakování vody a prorůstání kořenů střešní konstrukcí,

 zohlednit intenzitu využívání střešní zeleně (typ vegetačního krytu).
Extenzivní zelená střecha má nižší porost (tráva, květiny, bonsaje, nízké keříky), který bez poškození překonává i období sucha a po deštích lehce regeneruje. Zeleň se udržuje samovýsevem nebo vegetativně (kořeny, kořenovými výběžky, plazením atd.) a na její údržbu není potřebný zásah člověka (bez hnojení, kosení a zavlažování). Porost je zásobován vodou a živinami přirozenými procesy. Vegetační vrstvy založené na vzlínavé hlíně nebo jílu plní zároveň funkci drenáže. V těchto případech je někdy možné vynechat drenážní vrstvu.

Extenzivní zeleň může růst na tenké vrstvě vegetačního substrátu (20 až 60 mm), na středně silné vrstvě substrátu (60 až 150 mm), příp. na silné vrstvě vegetačního substrátu (150 až 200 mm, maximálně 300 mm). Kořínky rostlin působí jako stabilizátor proti vlivu větru. Na takto realizované zelené střeše je třeba oblasti s vyšším sáním větru (při atikách) zatížit například dlažbou.

Extenzivní zelená střecha obsahuje stejné spodní vrstvy (nosná konstrukce, parozábrana a tepelná izolace) jako jiné střešní konstrukce. Je však potřeba, aby se nad tepelnou izolací nacházely vrstvy v následujícím pořadí. 

Skladba zelené střechy

Skladba vegetační střechy: 1. Nosná konstrukce, 2. Asfaltový nátěr, 3. Parotěsná zábrana, 4. Tepelná izolace, 5. Expanzní vrstva, 6. Hydroizolační vrstvy, 7. Hydroizolační vrstva se zvýšenou pevností, 8. Ochrana proti prorůstání kořenů, 9. Drenážní vrstva, 10. Filtrační vrstva, 11. Vegetační substrát, 12. Rostliny

Hydroizolační fólie – slouží k zabránění pronikání vody a musí být odolná proti prorůstání kořínků rostlin (je však nutné použít i samostatnou ochranu proti prorůstání kořínků). Hydroizolace se instaluje na spádovou vrstvu nad nosnou konstrukcí střechy. Minimální spád, který zabraňuje akumulaci vody, je 1 až 2 %.
Hydroizolační fólie může být zpevněna izolační tkaninou (propylenová syntetická geotextilie). Při manipulaci je třeba dbát o to, aby nedošlo k jejímu porušení a zabránilo se tak nežádoucím škodám.

Ochranná vrstva – zabraňuje porušení hydroizolační vrstvy kořeny rostlin. K tomuto účelu se používají různé typy plastových rohoží.

Drenážní vrstva (od 50 do 100 mm) – zadržuje srážkovou a závlahovou vodu v pórech a přebytečnou vodu odvádí do průpadových odtoků. Některé systémy umožňují vzlínání zadržované srážkové vody a zabezpečují tak závlahu v období beze srážek. Drenáž tvoří štěrkopísky a štěrky, které však patří k nejtěžším materiálům. Proto jsou v současnosti nahrazovány lehčími stavebními materiály, jako jsou lávové tufy, granulovaný pálený jíl, drcená láva nebo cihla, drenážní desky a jiné. Vhodným materiálem je také keramzit, který je dvaapůlkrát lehčí než štěrk a má čtyřicetiprocentní až šedesátiprocentní pórovitost. Na plošnou drenáž se doporučuje uložit několik milimetrů širokou vrstvu keramzitu. K podpoře rychlejšího odvodu vody se keramzitová vrstva fixuje drenážními trubičkami.

Jako drenážní vrstvy se mohou použít i lehčí synteticky vyráběné dvousložkové prefabrikáty nebo drenážní materiály se systémem propojených kanálků a drenážní rohože.

Filtrační vrstva – tvoří rozhraní mezi drenážní vrstvou a vegetačním substrátem. Jejím úkolem je zabránit zanášení a ucpávání drenážní vrstvy jemnými částicemi substrátu. Základním materiálem je říční písek (frakce 1 až 4 mm) aplikovaný v tloušťce 30 až 50 mm. Jako filtrační vrstvu lze použít i velmi lehké organické pěnové materiály, skelnou vatu, sklotextilní vložku, vláknitou rašelinu. Z novějších moderních materiálů se mohou použít syntetické geotextilie z propylenu nebo polypropylenu, případně rohože z minerální plsti nebo jiných materiálů.

Vegetační substrát (od 20 do 300 mm) – vytváří potřebný základ na zakořenění a růst rostlin. Jeho tloušťka závisí na nosnosti střešní konstrukce a stanovišti a typu střešní zeleně. Substrát musí mít nízkou hmotnost, malý podíl humusu, vysokou vodní kapacitu, schopnost absorbovat živiny, musí být dobře provzdušněný a dobře propojený.Nejčastější chyby u realizací vegetačních střech z hlediska aplikace tepelně izolačních materiálů

Chybný návrh projektanta

Často se stává, že projektant navrhne tepelnou izolaci z minerální vlny do typu konstrukce, ve které je její použití úplně nevhodné (technické parametry izolace nejsou schopné odolávat podmínkám působení) nebo je nevhodně navrženo pořadí a funkce vrstev.

Minerální vlna není vhodná na:

 ploché střechy s opačným pořadím vrstev – tepelná izolace je nad hydro­izolační vrstvou,

 izolování pojízdných teras,

 intenzivní zelené střechy – tedy všude tam, kde působí dynamické síly a dochází k zatížení většímu než 400 kg/m2.

Poddimenzování tloušťky tepelné izolace

Špatně nadimenzovaná tloušťka tepelné izolace má za následek velké energetické ztráty a špatné fungování celé střešní konstrukce z hlediska tepelně-technické funkce.

Nevhodné typy materiálů a skladeb vyskytujících se v projektu

Nevhodné typy materiálů a skladeb se velmi často volí vědomě. Ve snaze vylepšit svůj „zisk“ se používají materiály určené pro jinou oblast aplikace, které jsou levnější, nebo na méně exponovaných stavbách se zabudovávají různé zbytky z předcházejících staveb. Toto má za následek nefunkčnost a poruchovost střešní konstrukce.

Nedodržování pokynů výrobce

Nedodržování pokynů výrobce můžeme rozdělit na fázi skladování a transportu, manipulace, montáže a zabezpečení po montáži, resp. uživatelskou fázi. Pro všechny tyto fáze má tepelně izolační materiál stanovena jednoduchá pravidla, která jsou zpracována ve firemních materiálech. Dodržením těchto pravidel se dá předejít případným problémům s odevzdáním stavby. Doporučujeme, aby investor nebo stavební dozor požadoval jejich splnění. Zabezpečí se tak bezproblémová funkce tepelné izolace a tím celého střešního systému.

V případě minerální vlny je nutné skladovat materiál na suchém místě anebo ho zabezpečit proti nepříznivému počasí (např. plachtou). Materiál se může skladovat do výšky 2 m nebo maximálně dva velkoformátové balíky na sobě. Je důležité, aby nedošlo k mechanickému poškození desek a dynamickému namáhání a stlačování.

Při montáži se desky ukládají na doraz. Je nutné dodržovat pravidla pro ukládání izolace na trapézový plech. Desky s rozměrem 0,5 x 1 m se musí ukládat delší stranou kolmo na profilování trapézových plechů.

U dvojvrstvého kladení se desky kladou s překrýváním spár. V principu se doporučuje dodržovat pravidlo, aby se do vrchní vrstvy kladly desky s vyšší pevností. Jestliže hrozí navlhnutí desek, je třeba montáž přerušit a zabezpečit, aby se zabránilo navlhnutí izolačního materiálu.

Největší problémy mohou vzniknout po osazení tepelné izolace, když dochází k nekontrolovatelnému pohybu na střeše a tím i k možnému poškození (rozšlapání) tepelné izolace nebo k proražení hydroizolace. Po osazení tepelné izolace je proto potřeba uložit na ni provizorní pevné materiály jako manipulační chodníky.

Už v projektu by se měly řešit cesty k místům pravidelné údržby. Provoz na vegetačních střenkách se musí kontrolovat a musí se organizačně zabezpečit přístupy a jejich odpovědná údržba.

Zelené střechy - traviny

Traviny

Zelené střechy - traviny

Traviny

 

 

 

 

 

 

  

Trávy jsou nejčastěji jednoleté, dvouleté či vytrvalé byliny, ale někdy to mohou být i netypické dřeviny, např. bambus, zřídka liány. Mohou být jen několik málo centimetrů vysoké až po více než 30 m u některých druhů bambusů. Mezi trávami je mnoho druhů výrazně xerofytických (suchomilných), rozšíření ve stepních až pouštních oblastech, je zde ale i mnoho druhů mezofilních, druhů lesů mírného pásma i tropů, ovšem na druhou stranu i hodně bahenních rostlin a rostlin vodních kořenících ve dně. Stébla jsou často dutá, v nodech bývají výrazná kolénka. Vytrvalé druhy mívají často oddenky, vzácně hlízy. Některé druhy jsou výrazně trsnaté, jiné rozvolněné s dlouhými výběžky. 

Zelené střechy - byliny

Byliny

Zelené střechy - byliny

Byliny

 

 

 

 

 

 

 

Bylina je rostlina, která má nedřevnatějící nadzemní stonek. Bylinný typ růstu vznikl v rostlinné říší mnohokrát nezávisle, většina čeledí má své bylinné zástupce. Jedná se buď o lodyhu nesoucí listy, neolistěný stvol, případně u trav stéblo. Bylinný stonek bývá různého tvaru na průřezu: válcovitý, čtyřhranný, trojhranný, zploštělý, rýhovaný; podle růstu přímý, vystoupavý, poléhavý, plazivý, popínavý (bylinné liány).

Zelené střechy - sukulenty

Sukulenty

Zelené střechy - sukulenty

Sukulenty

 

 

 

 

 

 

 

Sukulenty (ze šp. suculento – šťavnatý) jsou rostliny, které umí shromažďovat ve svém těle (stonku nebo listech) vodu, která jim umožňuje přežít i velmi dlouhá období sucha. Jsou tak uzpůsobené k přežití v pouštních a polopouštních podmínkách.

Typické znaky:

vyžadují hodně světla a občasnou zálivku (sprchnutí)

CAM metabolismus, který minimalizuje ztrátu vody méně průduchů spíše mohutnější kmeny než drobné větve s lístky; kmeny nebývají zdřevnatělé a jsou schopny fotosyntézy tělo těchto rostlin bývá odlišné od běžných rostlin – sukulenty mají redukovanou formu růstu, „kompaktnější“ tělo (ne tolik větvené jako u běžných keřů nebo stromů); nezdřevnatělé, většinou dužinaté objemné tělo (nebo jeho část – listy, kmen, kořeny, hlízy, …) schopné změny objemu (v závislosti na příjmu a akumulaci vody), jehož povrch je nějakým způsobem (voskem, „chloupky“) opatřen proti rapidnímu vysoušení.

Příklady sukulentů:

Nejznámějšími sukulenty jsou kaktusy. Téměř každý kaktus patří mezi sukulenty, ale existují i jiné sukulenty než kaktusy. Mohou existovat i jako epifyty. Dalším příkladem je Aloe, z čeledi Asphodelaceae. Sukulenty většinou nejsou vybíravé na kvalitní půdu – mohou vegetovat na pouštích, mořských pobřeží i v oblastech solných pánví, bohatých na minerály. 

Zelené střechy - rozchodníky

Rozchodníky

Zelené střechy - rozchodníky

Rozchodníky

 

 

 

 

 

 

 

 

Rod má více než 400 druhů (zejména na severní polokouli), v České republice se vyskytuje 6 původních druhů, některé další zplaňují z kultury. Jsou to suchomilné byliny se silně dužnatými listy zadržujícími vodu a pětičetné (výjimečně čtyřčetné či šestičetné) květy. Některé druhy (např. rozchodník šestiřadý, Sedum sexangulare) jsou oblíbené jako zahradní rostliny. 

Zelené střechy - netřesky

Netřesky

Zelené střechy - netřesky

Netřesky

 

 

 

 

 

 

 

Vytváří přízemní růžice krátkých dužnatých listů. Jsou to rostliny víceleté, avšak po vykvetení rostlina odumře (patří mezi monokarpické rostliny). Jedná se převážně o horské rostliny. Vyskytují se v horách od Maroka po Írán, včetně Evropy (Ibérie, Alpy, Karpaty, Balkán). Netřesky jsou oblíbenými zahradními rostlinami, zejména do skalek.

Taxonomie:

V České republice se vyskytuje pouze jediný zástupce rodu, netřesk střešní (Sempervivum tectorum). 

Designed by Edinburgh Taxi